- Andělům bylo od samého počátku uloženo za úkol odrážet slávu boží a udržovat vesmír. Většina andělů se také v tomto smyslu s Boží vůlí spojila a na důkaz své poslušnosti ke svému Otci-Bohu, Stvořiteli nebes a země, se vzdala své svobodné vůle. Ti z nich, kteří to neučinili, podlehli aroganci a pýše, čímž se dostali s Boží vůlí do konfliktu a tak začala válka na nebesích. Satan - Ďábel původně chápán na nebesích jako největší a nejkrásnější anděl, před pádem se jmenoval anděl Lucifer u boha jedním z neoblíbenějším andělů, který na nebesích nejvíc zářil. Ve své nedostižné pýše lstivě využil příležitosti, neboť sám silně zatoužil se stát Bohem. Proto se v touze vyrovnat Stvořiteli posadil na Boží trůn. Archanděl Michael proti Luciferovi pozvedl zbraň, načež se stáhl a dostalo se mu podpory třetiny všech nebeských andělů. Následná bitva, známá jako bitva Titánů, vedla k tomu, že rebelující andělé byli jako ďáblové svrženi do propasti a stali se démony.
- Všemi anděly a vším o nich se zabývá věda zvaná angelogie; tj.andělos - posel, anděl. Opakem angelogie je nauka démologie, a její postavou je Lucifér, česky Světlonoš. Lucifer, tento nejkrásnější z padlých andělů, se oddělil z Božské úrovně Stvoření v okamžiku kdy síla podstaty světa a vývoji duchovních zárodků ve hmotnosti. Bůh v jeho případě rozhodl o nejvyšší funkci strážce. Toto Boží rozhodnutí projevuje skutečností, že nikdo nemůže opustit hmotnost, pokud ho Lucifer nepropustí dál. Lucifer rozhodl, že nikdo sebemíň dokonalý nepřejde z hmotného světa do duchovní říše. Pro výkon funkce strážce musel Lucifer odložit lásku a nahradit ji sobectvím, projevil neposlušnost, zatoužil stát se druhým Bohem a své pravomoci Bohem mu propůjčené zneužil s cílem vytvořit svoje království.
- Svržen s ostatními padlými anděly, kteří se přidali na jeho stranu a navíc poznamenou ohyzdnou tváří, začal to co Bůh stvořil pokoušet a svádět natolik, že byl vyhoštěn jeho pádu vně řádu Stvoření. Odtud působí na vše, co existuje na Zemi, na náš hmotný svět. Jeho symbolem je padající pěticípá hvězda se dvěma rohy. Tento symbol posílá na vše duchovní ve hmotnosti, jedná se o velkou sílu vyzařování již sám od sebe neumí odolat žádný duch člověka na Zemi. U lidí tak vyvolal klamné dojmy o existenci dobra a zla, ale ve skutečnosti existuje pouze temno, tj. forma nevědomosti a neosvícení. Bůh nestvořil zlo, ale člověk vytvořil příčiny, faktem zůstává, že Lucifer ani Bůh netrestá, člověk se výlučně trestá sám sebe tím, že nenaslouchá Božímu hlasu. Lucifer je hlavním nepřítelem a hanobitelem Boha. On sám ve své lstivé chytrosti zlo nepáše, dobře si uvědomuje že hranice vznešených zákonu nesmí překročit. Zlo samo je v praxi léčkou na lidi, kteří podléhají Luciferových vibrací. Největší problém je, že pokud se včas ze svého života na Zemi člověk od těchto vibrací nedovede oprostit, o to hůř a nepříjemněji to pozná a pocítí po odložení svého hmotného těla; tedy - po smrti.
- První lidé Adam s Evou předložil Satan k odplatě nejlepší příležitost, podle jednoho svědectví se přestrojil za anděla cherubína a vymámil z archanděla Uriela cestu do ráje. V podobě hada se přiblížil mezi anděly, kteří střežili brány a našel tam o samotě Evu. Přesvědčil ji aby pojedla ovoce ze Stromu poznání dobra a zla, které jim bylo Bohem zakázano. Eva se nechala oklamat, ovoce snědla a nabídla i Adamovi. Oba poprvé pocítili svoji vinu i hanbu a pocítili strach z Boha. tak vznikl prvotní hřích, od kterého se odvíjeli dodnes lidské těžkosti a problémy. Patří mezi ně smrtelnost lidského těla, stárnutí, choroby veškerá lidská nedokonalost. Po uplynutí 400 let údajně Adam pronesl nenávistná slova k Bohu, Bůh dal lidem 25 let na rozmýšlenou a věřil, že dojde k jejich obrácení. Avšak nestalo se tak a proto Bůh Evu a Adama z ráje vyhnal. Původní mýtus pokračuje tím, že oba první lidé byli z Ráje vyhnáni a od té doby se pokoušejí o návrat. Pád lidstva odráží pád pád Satanův a andělů, kteří se na jeho stranu přidali. Jeho hříchem je pýcha, zatímco hříchem lidí je hanba, společně s pocitem viny a strachu.