Hořely čtyři svíčky tiše, že bylo slyšet jak svíčky hovoří.

                                                                    První svíčka vzdychla a povídá:

                                                                    Jmenuji se MÍR - moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.

                                                                    Její světlo bylo čím dál menší až zcela zhaslo...

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka říká:

Jmenuji se VÍRA, jsem ale zbytečná,

lidé nechtějí nic o Bohu vědět,

nemá proto cenu, aby jsem svítila.

Zavál průvan a druhá svíčka zhasla...

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka:

Jmenuji se LÁSKA, už nemám sílu, abych hořela,

lidé mě odstavili stranou.

Vidí jen sami sebe a nikoho jiného,

koho by měli rádi.

A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo...

V tom vyšlo do místnosti dítě a podívalo se na svíčky a řeklo:

Vy musíte přeci svítit! A začalo plakat...

V tom se přihlásila ke slovu i čtvrtá svíčka a povídá: Neboj se!

Pokud já svítím, můžem i ostatní svíčky znovu zapálit.

Jmenuji se NADĚJE.

Dítě zapálilo od této svíčky pomocnou zápalkou

znovu ostatní svíčky.

Plamen NADĚJE  by nikdy neměl  v Tvém životě vyhasnout.

A každý z nás by měl plamen MÍRU, VÍRY, LÁSKY a NADĚJE

neustále udržovat zapálené.