3. příběh

Můj další příběh je o varování tety z onoho světa.

S mojí tetou Zdenou, otcovou sestrou jsme se neviděli třicet let. Já jsem nevěděla nic o ní, ani kde bydlí a ona zas o mě, prostě jsme o sobě nevěděli.

Až jednou přišel čas se s tetou setkat, když jsem na Moravě měla důležité jednání. Bratr mi říká: teta ví, že přijedeš, musíš za ní  prosila mě abych ti to vzkázal, brečela  že tě chce vidět než umře. Tak jsem po zjištění kde bydlí za ní jela. Bylo to zvláštní a dojemné setkání, jako kdyby věděla minutu kdy přijedu, čekala u domu a když jsem vystoupila z auta, přikryla si dlaněmi obličej a dala se do usedavého pláče. Když jsem ji obejmula, že jsem to opravdu já mi říká: nikdo o tobě nic neví, jestli žiješ a kde ale já jsem věděla, že přijedeš, už mi nezbývá moc času jsem hodně nemocná. Nějakou dobu jsme ten den spolu strávili vypravěním a když jsme se loučili, domluvili jsme se abychom zůstali v kontaktu,že každý pátek ji zavolám. Dohodu jsem celé dva roky vždy dodržela a každý pátek v osm večer ji zavolala. Vždy po zvednutí sluchátka mi říkala: já už jsem si myslela, že nezavoláš, to jsem ráda mám ti co vyprávět. A také, že vyprávěla třeba i dvě hodiny, než si šla vzít prášky, byla hodně nemocná.

Minulý rok v polovině února byl pátek, volám a teta mi říká, prosím tě mohla bys mi poslat energii, mě to dělá tak dobře. Léčivou energii jsem ji nemohla poslat, ublížilo by ji to. Měla jsem divný pocit a do pátku nečekala, na její číslo ve středu večer jsem se nedovolala. Manželoví říkám teta dnes zemřela ,minulý pátek jsem ji slyšela naposledy. Od bratra jsem se dozvěděla, že teta ten den opravdu zemřela.

Uplynulo pár týdnů, stalo se to v březnu. Kolem šesté hodiny ranní, už jsem nespala ale ani nebyla úplně probuzená slyším jasně hlas tety jak mi říká, nejezdi dnes do práce a zároveň ji vidím jak mi dává číst list papíru, jen vím, že to bylo něco úředního a na to ji vzpurně odpovídám.  Teto já nic číst nebudu, nechci nic vědět, a ona na to asi třikrát opakovala abych nejezdila dnes do práce. To mě úplně probudilo, a říkam si že je nějaké varování, ale co to bude?

Hned po ránu jsem volala oběma synům jestli jsou v pořádku, oni že jo. Říkám jim, dobře stejně to odnesu zase já, nevím ale z jaké strany, budu na sebe dávat pozor. Tetu jsem neuposlechla a do práce jela. Na jedné křižovatce, když jsem dávala přednost, jiný řidič mé auto přehlédl a plnou rychlostí do mě narazil. To jsem nečekala, byla trochu v šoku protože viník nehody byl hodně starý pán a mě neviděl. Naštěstí nikdo nebyl zraněn a auto v servisu opravili.

Teto, děkuji ti za varování a příště poslechnu.