Dobrý den

Také jste zvědavy co budete číst? Já také, protože je budu psát poprvé. Začnu třeba tím, jaké bylo moje první setkání s inkarnací - duše zemřelých.

Bylo mi šest let, bydleli jsme v Břeclavi v malém starém řadovém domku. Letos, když jsem projížděla touto ulicí zbyly po domku jen velká železná vrata, za kterými nevím co je ale pravdou je, že tyto vrata tam stojí opuštěně jako by se někdo bál se jich dotknout.

Domek měl tři za sebou místnosti. Ložnice, dětský pokoj a kuchyně. Tyto místnosti měli nízké stropy a ještě nížší zárubně od dveří a když někdo z dospělých chtěl vejít do další místnosti, musel trochu sklonit hlavu.

Jako děti jsme spali na palandách a naproti pod oknem byla postýlka, kde spával nejmladší bráška Jiřík, mohl mu být tak rok.

Jednou v noci mě něco probudilo, otevřela jsem oči a uviděla jak z ložnice jde postava ve velkém tmavém hábitu s kapucí na hlavě. Nebylo mu vidět do obličeje.V tu chvíli jsem nemohla ani promluvit, když se hodně sklonil a prošel k nám do pokoje. Pamatuji si, že mi hodně bušilo srdce ze strachu a pocítila jsem studený vzduch. Ta postava vešla, udělala pár kroků a sklonila se nad postýlkou, jako by Jiříka chtěla vzít. Já jsem začala hodně křičet a ta postava zmizela. Hned vešel otec a ptá se mě proč křičíš, ty jsi to viděla také? Tati, někdo chtěl vzít Jirku. A otec na to já jsem to taky viděl už několikrát. Tu noc jsem už nespala, dívala jsem se pořád ke dveřím.

Toto se mi opakovalo několikrát, tohoto ducha jsem viděla několikrát a nevěděla proč se ta vysoká postava ve tmavém širokém hábitu chtěla brášku odnést.Ale už jsem se ho nebála. To už dospělí začali mluvit o tom, že v domě straší, že otec není sám kdo ho vidí ale i já jako dítě. Rozhodl se, že domek prodá a odstěhujem se jinam, jenže co si pamatuji o ten dům neměl nikdo zájem. Snad po roce a půl se přihlásili mladí manželé s tříletým dítětem, že domek koupí, protože bydlí v paneláku a chtěli aby malý byl co nejvíc venku. Já jsem o tom s nikým nesměla mluvit a ani být u prodeje domu abych něco neřekla. Takže domek se rychle podal a my jsme se přestěhovali. Ale tím to neskončilo, po třech měsících jsme se dozveděli, že manželé se z domu odstěhovali, že tam strašilo a popisovali stejnou osobu jak se sklání nad jejich dítětem. Je pravda, že se tam někdy něco událo, babička to potvrdila a nechtěla nic říci. Např.kotec na psa byl na jednom místě, a pokaždé když otec pořídíl vlčata, po nějaké době pes pošel, to se týkalo asi třech psů a všichni dopadli stejně.

Ale v mém vídění, vidět a vnímat duše zemřelých se nic nezměnilo a duše zemřelých odvádím dále do světla, ale jako malá holka jsem o tom neměla ani ponětí, jen jsem začala tušit, že jsem citlivá a nevěděla jsem si s tím rady.Až pak, když jsem byla starší, začala jsem se o tyto věci blíže zajímat a trvá to dodnes a setkání s dušemi mě provází dodnes,jen už vím jak těmto duším pomoci a odvést je do světla.