Dobrý den

Píši Vám další příběh, je smutný ale přesto se toto skutečnost stala.

Letos v březnuv sobotu hned po ránu mi říká nějaký mužský hlas a to jasně a zřetelně; dnes mezi Kozorohem a Pannou číhá smrt. Vstala jsem a přemýšlela co to má znamenat, vždyť já jsem Panna a bývalý manžel je Kozoroh. Zavolala mu a říkám co se mi stalo, protože on mi vždy věřil a věděl to první když se mi něco zdálo.

Říkám mu aby na sebe dával pozor jestli je doma sám a třeba štípe dřevo, že i já budu opatrná a nikam nepojedu, uvidíme co bude.

Vždy jsem vyrůstala mezi zvířaty a měli jsme dost štěnat jezevčíků, které jsem milovala a vždy když se narodili nedala jsem je nikam a nikomu, ať rostou a žijou doma, protože jsme měli velkou zahradu a tudíž mohli být venku.

V poledne mi manžel volá, jestli nevím do kdy jsou na psí klinice, že Atík jeden z jezevčíků, který měl nemocné srdíčko a sedm let užíval léky,nemůže dýchat a dusí se. Říkám mu aby ho okamžitě naložil do auta a odvezl ho na veterinu, že to ještě stihne. Nevěděla jsem zda tam byl, protože do čtyř hodin do odpoledne jsem se mu nemohla dovolat, Atík byl jeho miláček, spali spolu a vždy když manžel něco venku dělal tak mu pejskek asistoval a ani na chvíli nebyli od sebe, vždy spolu. tak si říkám, že určitě zavolá že se dozvím co se stalo. Jen jsem si to pomyslela tak zavolal, že neví co se psem, že jen leží a hluboce dýchá, občas zvedne hlavu a že se nemůže na to koukat, přitom brečel že je vyřízený. Říkám mu, co budeme dělat, mám přijet? On na to že je jo, prosím přijeď. A to jsem věděla že je opravdu zle, okamžitě jsem sedla do auta a jela tam kde jsem dvacet let žila. Jela jsem opravdu rychle, pouštěla blinkry aby mě jiní řidiči pouštěli,něco mi říkalo že musím přijet co nejdřív, něco stihnout. I když se jednalo o psa ale byl to boj o čas a na poslední chvíli.

Přijela jsem před bránu a vidím jak pejsek leží na louce, volám na něj a nic, vše se seběhlo tak rychle, že jsem vjeda do dvora zavřela bránu a volám: Atíku přijela jsem za tebou, vstal zavrtěl ocáskem, udělal pár kroků a opět si lehl. tak si říkám dobrý žije. Ani nevím jak jsem zaparkovala vyskočila z auta a utíkám k němu, vezmu ho do náruče on se na mě podíval a zemřel. Manžel vyšel z domu, jdu se psem v náručí a říkám mu; nezlob se jen jsem ho vzala do náruče, odešel do psího nebe.