DOSTÁVAT  A  DÁVAT

Všichni bychom si přáli, aby nám někdo v životě pomáhal, a abychom něco dostávali.

Snad každý z nás by se mohl přiznat, že se někdy modlil, aby mu bylo pomoženo.

Toužit, aby nám někdo podával pomocnou ruku, je úplně přirozený lidský sklon.

Sám se člověk cítí nejistý a potřebuje obraz božího otce či matky boží,

aby se cítil chráněn, a aby měl pocit, že i on patří do jedné velké rodiny.

Ale chceme-li dostávat, musíme nejprve umět dávat.

Nemůžeme prostě jen dostávat a sami nic nedat, protože samotný úkon

darování - postoj, kterým otevíráme mysl, nás učí vnímavosti vůči těm,

kteří jsou ochotni nám poskytnout to, po čem toužíme.

Říkáme-li dát, nemíníme tím nutně peníze, protože pro většinu

lidí jsou právě ony tím, po čem touží ze všeho nejvíc.

V naší době peníze znamenají jistotu před nedostatkem bezpečí,

před hrozbou hladu i návštěvami vymahačů dluhů.

Peníze lze darovat, a za určitých okolností je nutné je darovat,

ale dávat to může znamenat i dar sebe sama, ochotu druhým posloužit.

Můžeme, ba musíme věnovat peníze, hmotné dary i asistenci

nebo duchovní útěchu těm, kteří to potřebují.

Jak už jsme řekli, bez dávání nemůžeme čekat, že dostaneme.